[BOMH] Udělej to! - 3. část

4. října 2015 v 17:11 | Lhářka |  Blood on my hands
Páni, to už je týden zase pryč? Jeden by řekl, že ve škole se čas bude jenom tak nudně vléct, ale opak je očividně pravdou. Člověk přijede do Hradce, pomalu se ani nestihne rozkoukat, půlku svých plánů na daný týden ani nemá čas zrealizovat, a už aby si balil kufry a zase tradá domů. Zvláštní. A doma je to to samé, takže ve výsledku Lhářka samozřejmě vůbec nic nestíhá. Hm, měla by se asi naučit lépe hospodařit s časem. To by rozhodně nebylo od věci.
Nicméně kvůli promluvám o tom, jak moc si nerozumím s časem, tu dneska nejsme. Nejsme tu dokonce ani kvůli slibovanému článku o Anglii. Ten je ještě pořád ve výrobě a pokud všechno půjde dobře, snad se ho dočkáte příští víkend. Dnes jsme se tu všichni sešli, abychom oslavili důležitou událost - Lhářka totiž přidává další kapitolu BOMH!
Psala jsem ji hodně narychlo, vlastně vznikla během pátečního večera a včera už jsem ji akorát upravovala, abych ji dostala do zveřejnění hodného stavu. Je na ní docela vidět, že je psaná ve spěchu, ale já se opravdu snažila, aby byla dopsaná a zveřejněná ještě tenhle víkend. Je totiž dost pravděpodobné, že kdybych ji dál odkládala, jenom bych na ni zapoměla. Což rozhodně nikdo z nás nechce. Také jsem chtěla říct, ža tahle je s velkou pravděpodobností předposlední - podle toho, jak moc se příště rozepíšu. Každopádně až budeme mít tohle za sebou, přijde konečně řada na Kyoki. Takže se máte nač těšit!
Původně jsem chtěla ještě dneska odepsat na komentáře, ale jelikož mi za necelou hodinu jede vlak a já ještě ani nemám zabaleno, komentáře budou muset počkat do příštího víkendu. Snad se nebudete moc zlobit.
A to je všechno, co jsem dneska chtěla! Užijte si kapitolu, nezlobte se na mě a buďte veselí!
Vaše Lhářka



*

Bez mrknutí mi hledí do očí, zachmuřený a vážný. Stěží je držím otevřené. Chce se mi spát. Všechno mě bolí. Udělá to? Ve víc ani nedoufám.
Ale mé naděje se rozplynou, když se narovná. "Tohle ti nedlužím," zabručí.
"Prosím," vydechnu. Na nic víc už se nezmůžu. Vím, že na žádná další slova mi síla nezbyla. A stejně tak vím, že žádná další slova nejsou potřeba. Hořké zklamání přicházející po rozplynutí veškeré naděje na vysvobození z tohoto šíleného místa mi rezonuje mozkem.
"Ne."

*

Bolelo mě celé tělo. Snad každá buňka si hlasitě stěžovala na způsob, jakým jsem s ní zacházela, ale nejhůř na tom byla bezesporu hlava. Jako bych strávila celou noc v baru tím, že jsem skombinovala veškerý existující alkohol, vykouřila celou vodní dýmku, celé to korunovala brkem marihuany, a tohle všechno provozovala každou noc několik týdnů - přesně tak mi teď bylo. Se zasténáním jsem se pokusila zvednout ruku, abych si promnula čelo. Nešlo to. Pomalu jsem otevřela oči, jen abych je okamžitě zase zavřela, když mě do nich uhodilo příliš ostré světlo. A pak jsem je velice pomalu znovu otevřela. Stejně pomalu, abych zbytečně nedráždila rozbolavělé tělo, jsem se rozhlédla okolo. Zjistění, že se nacházím uprostřed velké zářivě bílé místnosti naplněné nejrůznějšími podivnými přístroji, za ruce a nohy připoutaná k podivnému lehátku, mě zrovna dvakrát neuklidnilo. Spíš naopak.
Pouta držela pevně a s každým mým pohybem se ještě víc utahovala.
"Roztomilé hračky, tahle samoutahovací pouta, že?"
Do zorného pole mi vstoupil usmívající se vysoký muž, který - Zalapala bych po dechu, kdyby to tak ukrutně nebolelo. Znala jsem ho. Pamatovala jsem si ho. Jak bych mohla zapomenout? Jak bych mohla na tvář, která se mi celý můj soud tak bezostyšně vysmívala? Ale co dělal tady?
"Vy jste ten soudce. Ten, který mě nechal poslat sem." Můj hlas zněl tak uboze - tichý a skřípavý, k smíchu. Dokonce i mluvit mě bolelo.
Muž s úsměvem pokrčil rameny, jako bychom se bavili o naprosté banalitě. "Je to možné. Poslední dobou jsem si zahrál víc rolí." Odmlčel se a potom, když se mezi nás vkradlo ticho, ho se zřetelnou nadějí v hlase přerušil: "Vy se nezeptáte? Nechcete vědět, co tu dělám? Nebo co tu děláte vy? No tak, spolupracujte trochu." Zněl jako malé dítě. Jako dítě, které za každou cenu chce nenápadně předvést nacvičenou básničku.
Ale měl pravdu, chtěla jsem odpovědi. Nejen na vyslovené otázky, ale i na spoustu dalších. Hlavně jsem si však přála vědět, jak jsem se dostala sem a proč jsem byla připoutaná k lehátku. Jen jsem nechtěla dělat scény. Všechno mě bolelo a další bolest jsem neměla zapotřebí. Nepochybovala jsem, že se všechno dozvím i bez křiku, jen si asi budu muset počkat. I přes krutou bolest hlavy ztěžující přemýšlení jsem došla k závěru, že tenhle chlap je šašek, co nutně potřebuje předvést své vystoupení kompletní. Chvíli trvalo, než jsem znovu přemluvila hlasivky ke spolupráci. "Tak povídejte," zamumlala jsem tiše.
Spokojeně se zašklebil, když vzhlédl od nějaké složky, kterou urychleně prolistoval. "Výborně. Odkud bych měl začít? Hm, víte, proč jste skončila v Deadman Wonderland, že?"
"Protože mě sem poslal soud." Neměla jsem sílu dávat dohromady složitější větu. Neměla jsem sílu a upřímně se mi ani nechtělo. Byla jsem tak vyčerpaná - proč se namáhat přemýšlením? Přála jsem si zavřít oči a jít spát. Kéž by to šlo.
"Ano i ne. Ve skutečnosti to byla má práce, samozřejmě. Copak jste si opravdu myslela, že by vás mohl za sebeobranu někdo poslat do cely smrti?"
"Sám jste u soudu řekl, že sem jdu za..." Hlas se mi vytratil, jak jsem si snažila vybavit přesné znění rozsudku. Zamračila jsem se. Nešlo to, nedokázala jsem si vybavit vůbec nic. V hlavě jsem měla úplně prázdno.
"Myslím, že jsem použil výraz 'brutální vražda'. Mám ta slova rád. Jsou tak dramatická! Původně měla být celá ta událost klasifikována jako sebeobrana - tvrdila jste, že se vás pokusil znásilnit, že? - ale já umím tahat za nitky. Povedlo se mi zbytek poroty přesvědčit, že jste parchsprostá lhářka a oni mi rádi věřili." Zněl tak spokojený sám se sebou. Za jiných okolností by se mi z jeho tónu jistě udělalo špatně. Ale ne teď.
"Takže to kvůli vám jsem tady?" Nezmohla jsem se na žádnou intonaci. Jen duté konstatování. Zvláštní, čekala bych, že se mi bude chtít křičet, že budu cítit hořkost, že mě popadne touha utrhnout mu hlavu, že budu reagovat aspoň nějak. Vždyť mi zničil život. Jenže já necítila nic, jenom prázdnotu. Zahleděla jsem se do stropu. Proč jsem nic necítila? Proč jsem byla tak otupělá?
"Přesně tak. Hm, po tom, co jste předvedla v soudní síni, bych čekal, že se budete vztekat." Zamyšleně se poškrábal na bradě. "Asi to doktorka přehnala se sedativy."
Nechala jsem svůj pohled bezcílně bloudit po místnosti. Nehledala jsem nic určitého, ale kupodivu se mi takhle o něco lépe přemýšlelo. Sedativa? Ano, to dávalo smysl. Způsob, jakým se mi myšlenky převalovaly v mozku jako líné ropuchy, docela odpovídal tomu, jak jsem si představovala působení sedativ. Jen škoda, že to nebyla spíš analgetika, ty by teď přišla vhod.
Pak jsem se zamračila. K čemu sedativa? Nebylo jednoduché pod jejich vlivem dávat dohromady nějaké teorie, přesto mě jedna možnost napadla. A ani trochu se mi nelíbila. "Proč sedativa?" Dostala jsem ze sebe nakonec, stále bez jakéholiv pokusu o intonaci. Tedy, já se snažila, ale mé hlasivky mě odmítaly poslouchat.
Zdálo se, že přesně na tuhle otázku čekal. Spokojeně se zašklebil, načež se energicky pustil do vysvětlování: "Když jsem pro vás poslal své lidi, byla jste - jak to jen říct? Byla jste velice rozrušená! A rozhodně jste se nesnažila spolupracovat. Zabila jste tři členy ostrahy, než se o vás kvalifikovaná osoba postarala."
Tři lidi? Skrz mlžný opar okupující můj mozek se prodral náznak šoku. Dokonce jsem ucítila i náznak nevolnosti. Sedativa zřejmě začínala odeznívat. Ani přesto se mi nepodařilo do hlasu dostat jakoukoliv intonaci. "Já zabila tři lidi?"
Se smíchem zavrtěl hlavou. "Kdepak tři - osm! A pět dalších leží na ošetřovně a nejspíš se nedožijí rána. Ale byla to úžasná podívaná, to musím uznat. Z těch ženských, které se na vás vrhly, jste nadělala sekanou, opravdu. Byly na cucky! Tolik krve jsem neviděl od -"
"Dost! Mlčte, prosím!" Místnost se se mnou zatočila. Vnitřnosti se mi bolestně sevřely. Hlava se mi motala, obsah žaludku se tlačil na denní světlo. Sedativa byla najednou pryč a já si vzpoměla. Byly to jen útržky, rozmazané střípky událostí. Hlavou se mi míhali obrazy plné krve. Ano, krev byla všude. Krev létající vzduchem jako hejno motýlů. Hejno motýlů, které se prořezávalo masem s hladkostí žiletky. Trhalo a páralo. A další krev, jen ne moje. Na podlaze, na stěně. A na mých rukách. Všechno bylo rudé. Všechno kolem klouzalo. A pak křik, sténání, škemrání o milost. A žena plazící se pryč. Krvaví motýli prolétající skrz její třesoucí se tělo, zohavující její pohlednou tvář. Tmavé vlasy slepené krví. Ruce klouzající po kalužích na podlaze. Děsem vytřeštěné oči. Byla to Haishin. Plakala a prosila. A já kráčela k ní. Pod botami mi čvachtala krev. Natáhla jsem ruku.
Ne. Ne. Dost. Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou, ve snaze vyhnat ty obrazy z hlavy. Ale oni neodcházely, pouze se stávaly stále zřetelnějšími. Tělo mé spolubydlící hroutící se k zemi v otevřeným hrdlem. Ať to zmizí! Prosím! Po tvářích se mi kutálely slzy. "Ne, to nemůže být pravda. To se nestalo. Nemohlo..." Hlas se mi vytratil. Stalo se to. Zase. Jako tenkrát, když jsem se Kentarovi chtěla jenom bránit. Proč? Proč se to muselo vždycky dít mně? Já nikdy nechtěla nikomu ublížit.
"Jistěže se to stalo. A bylo to famózní! Jsem si jistý, že v Karnevalu Mrtvol budete skvělá!" Z jeho nadšení se mi zvedal žaludek. Bylo tak zvrácené. Tenhle chlap byl zvrácený. Odporný. Nechutný.
Ve snaze odvést myšlenky od těch příšerných vzpomínek, jsem obrátila svou pozornost k mužovým slovům. "Co je Karneval Mrtvol?" Pomohlo to, avšak už když jsem tu otázku vyslovovala, jsem věděla, že odpověď, ať už bude jakákoliv, se mi nebude líbit. Možná ještě horší než to, před čím jsem chtěla utéct. A úšklebek, který se na mužově tváři usídlil, ve chvíli, kdy se mi chystal odpovědět, mě v tomto vědomí jenom upevňoval.
Nadšeně zatleskal. "Konečně na to přišla řeč!" Na okamžik se odmlčel. "Jste nakažena 'Částí hříchu', věděla jste to? Díky tomu dokážete manipulovat s vlastní krví. A to je skutečný důvod vaší přítomnosti v Deadman wonderland." Další odmlka. Dělal je čistě pro efekt, došlo mi. "Lidem jako vy říkáme deadmani. Ano, takových lidí existuje mnoho. A všichni jsou tady - v bloku G. Jste příliš nebezpeční, než abychom vás mohli nechat volně pobíhat. Navíc jste velice cenným výzkumným materiálem. Vaše schopnosti jsou tak fascinující! A nejlepší způsob, jak je předvést, je nechat vás bojovat. Deadman proti deadmanovi, na život a na smrti - to je ta pravá zábava. Karneval Mrtvol! O tom to celé je! Každý den spolu vězni z bloku G bojují. A jak už jsem řekl, nejsou to jen přátelské šarvátky. Vyhrajete, slečno Akirameru, a dostanete tolik cast pointů, že se vám zatočí hlava. Prohrajete a bude vám poskytnuta prvotřídní péče našich vědců."
Přešel ke zdi a rychle vyťukal několik příkazů. Zeď se odsunula, ven se vyhrnula ledová mlha. Muž sáhl dovnitř. "Tak jako byla poskytnuta tomuhle."
Vytáhl ruku ven. Držel v ní velkou konzervační sklenici a v ní... Nejdřív jsem nechápala, na co se to dívám. Bylo to velké a rudé. Pak mi to došlo. Srdce, naložené v konzervační tekutitě. Žaludek se mi zhloupl. Dnešní snídaně se opět drala ven. Pevně jsem stiskla rty a odvrátila pohled.
Tvář se mu zkroutila v sadistickém úsměvu. "Nelíbí se vám, co vidíte? Přesně tohle vás čeká, pokud prohrajete."
Zatočila se mi hlava. Proč věci kolem mě přestávaly dávat smysl? Co se to dělo? Další lidé schopní ovládat krev? Část hříchu? Nákaza? Co? Místnost se mi otáčela před očima. Žaludek se mi svíral. Boje na život a na smrt? Zábava? Odkdy byl svět kolem mě tak šíleně zvrácený? Měla jsem pocit, že mi exploduje hlava. Bylo to příliš mnoho informací. Příliš mnoho příliš šílených informací. Tohle se nemělo dít! Nemělo! Měla jsem teď být na univerzitě, šrotit se na zkoušky. Měla jsem být se svým snoubencem. Měla jsem být někde v baru a zpívat. Měla jsem být kdekoliv jinde, jen ne tady a teď. Kdekoliv.
Muž ke se přistoupil a s triumfálním úškeblem mě poplácal po paži. "Vítej ve skutečném Deadman Wonderland, slečno Akirameru!"
 


Komentáře

1 Roxanne I. Flamytail Roxanne I. Flamytail | 7. října 2015 v 9:02 | Reagovat

*její čelist padá někam do Evropy* *záchvat fangirlingu* *AttackHug na nebohého autora*
Lháří, tak tohle bylo nehorázně boží! Fakt, má nebohá mysl naprosto sympatizuje s Yas T-T Chudák malá, tohle si fakt nezaslouží nikdo... Tamaki by fakt zasloužil několik přes hubu, parchant jeden liščí! Pořád lepší než opravdový ředitel DW, ale i tak, Tamaki je prostě takovej... zvhrlík! Popsalas ho tam naprosto skvěle, víš o tom? Ten jeho hnusnej ksicht jsem měla přímo před obličejem.
Ale opravdu, chudák Yas. Wonderland si fakt nezaslouží nikdo T-T *nenápadně jukne po několika svých rychle spíchnutých OC* Dobrá, někdo možná jo, ale Yas ne. Chudák malá...
*s výrazem meme Me Gusta sleduje popis Yasashiny Části Hříchu* Mwhehehe! Takže jsem se přece jenom dočkala! A je to naprosto epické! I když motýlky moc nemusím (hnusy jedny lítací, vyděsí tě to uprostřed noci a tváří se to, jako by to snad vůbec nebylo hmyzí převtělení Satana), tohle je naprosto skvělý! @w@
A těch pipin mi ani není líto, zasloužily si to, krávy! *vypne hrudníček* Yas se nemá za co mentálně linčovat, byl to čistý survival! (Ale to s těmi osmi lidmi mě tak trochu vyděsilo, nic proti.)
*vidí poznámku o srdci v nálevu. představí si to. na momentík se omluví a jde se vyblinkat do kyblíku* Občas lituji toho, že mám tak dobrou představivost.
Takže... vítej v DW, Yas! Příště se koukám podíváme ke Kyoki (>w>), na co se už nehorázně těším! Ale taky se děsně těším na zbytek Yas a celkově na celý BOMH a... já už budu asi končit, než to se mnou sekne.
A ty hybaj psát, má milá! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Writer by Shadowed-Midnight .:I Love Psychos:. Stamp by YinYangLammy Music helps me create OCs... by Riona-la-crevette No Respect by MegSyv I heart Blood stamp by the-emo-detective I Love Anime Stamp by LiMT-Art Books by Sesquipedalianistic Tea Lovers Stamp by Kelsi-sama Nightwish Support Stamp by Seiorai Music Stamp by Taylorinchains Stamp - Mirai Nikki 2 by Suxinn Attack On Titan Stamp: Rivaille/Levi X Hanji by wow1076 Death Parade Stamp by StampillaDiChocolat fullmetal alchemist stamp by tigernightmare Support The Sins Stamp by SweetheartedSadist Deadman Wonderland Logo Stamp by Mathyn Toto(L) by RethseArt


» Veřejně prohlašuji, že universia, v nichž se mé příběhy odehrávají, jsem nevytvořila já. DMWL, SNK i K a všechny ostatní světy patří jejich původním aurotům a já si je pouze, řekněme, půjčuji a nedělám si na ně žádný nárok.
» Na co si však nárok dělám, jsou originální (čili mnou vytvořené) postavy. Ty jsou mým výtvorem od začátku až do konce! Také děj všech příběhů je zcela z mé hlavy, pokud není uvedeno jinak, samozřejmě, tudíž i na něj si nárok dělám. Tím pádem očekávám, že se nic z toho neobjeví bez mého svolení jinde. Děkuji!~
» Ikonky používané v některých článcích - "155 icons bases -GUMI vocaloid" by Dementedscream

TRASH FOR:
» Clarke Griffin x Lexa
» Harper McIntyre x Zoe Monroe
» Bellamy Blake x Raven Reyes
» Amélie Lacroix x Lena Oxton
» Angela Ziegler x Fareeha Amari
» Levi x Hanji Zoe
» Jack O'neill x Samantha Carter
» Sherlock Holmes x Molly Hooper
» Geralt z Rivie x Yennefer z Vengenbergu