Proroctví

5. března 2016 v 16:19 | Lhářka |  Jednorázovky
Ne, tohle není další část Týdne lásky. A ano, jsem si moc dobře vědoma toho, že vám nějakou tu romantiku dlužím. Jenomže - jak to jen říct - já žádnou další část napsanou nemám. Rozepsané mám všechny a u každé z nich mám napsaný úvod, jenže když přijde na řadu ta podstatná část, tedy ta slaďoučká, roztomiloučká část, nějak ze sebe nemůžu dostat ani slovo. Prostě a jednoduše moje romantická Múza si vzala dovolenou. Jediné, co jsem teď schopná psát, jsou alternativní vesmíry, v nichž mé drahé postavy umírají. Kvalita žádná, pointa žádná, ale na procvičení je fajn.
Navíc mi teď hodně dává zabrat škola. Abych dostala maminčino svolení k pobytu na Animefestu (který se blíží raketovým tempem), musím pro to samozřejmě něco udělat. A pod slovem "něco" se přirozené skrývají "dobré známky". Nebudu vám lhát, do teď jsem školou prolézala celkem s odřenýma ušima a s minimem snahy, což se teď musí bohůmžel změnit, protože dobré známky (rozumnějte trojky a lepší) jaksi nerostou na stromech. Učení je časově náročnější, než jsem si představovala, tudíž na psaní mi nezbývá mnoho času. A ten většinou stejně strávím čtením reader-insertů, protože na kreativní činnost už mi nezbývá mozková kapacita. Ale přísahám, že dělám, co je v mých silách.
Ale dost už žvaněnní kolem! Pojďme rovnou k věci - dnes jsem si pro vás připravila takovou... ehm, říkejme tomu minipovídka. Je opravdu otřesně krátká, podivná a její poita si zřejmě zašla na oběd a cestou ji zabili skřeti, proto se nemohla postavit. Napsala jsem ji po úspěšně dokončeném maratonu Pána Prstenů, kdy mě slečna Múza nápadem přetáhla po hlavě jako lopatou. Během psaní jsem příliš nepřemýšlela. Mou hlavní inspirací byl Edoras a zbytek se dostavil tak nějak sám. Moc jsem se nerozepsala, protože mým cílem číslo jedna bylo vybudovat jakous takous atmosféru a trošku na čtenáře zapůsobit. Povedlo se mi to? Já nevím.
Upřímně vás proto žádám o zpětnou vazbu. Opravdu bych moc ráda věděla, co si o tomhle kousku myslíte, protože něco podobného (tak krátkého a zároveň s ehm pointou) jsem ještě nikdy nepsala. Takže jakákoliv kritika je žádána.

Mějte se fanfárově,
Vaše Lhářka



Tma a zatuchlo bylo v jeskyni. Ozvěna přerývavého, sípavého dechu se odrážela od stěn. Uprostřed temného prostoru seděl na trojnožce kolébající se tvar. Žena, prozrazoval její skřípavý hlas.
"Půjdeš-li do války, zničíš říši velikou..."
Muž doposud klečící v ústí skalní dutiny hbitě vyskočil na nohy. Zarachotilo brnění, zaskřípala vydělaná kůže. Jeho plášť zavlál, když se obrátil na patě a rozběhl se na čerství vzduch jako by mu za patami hořelo. Kdyby jen nebyl tak nedočkavý a vyčkal ještě malý okamžik. Žena totiž neskočila. Jenže rytíř už byl daleko a žádné z jejích dalších slov už neslyšel.

Dvorcem uháněl ostrý vítr, rval přítomným šaty, šlehal s praporci. Slabé, bledé jarní sluce vykouklo zpoza mraků, aby se oslnivě zalesklo na naleštěných zbrojích vojáků nastoupených v řadách pod vysokým schodištěm. Všichni do jednoho byli vysocí, hrdí a plavovlasí, s mečem u pasu a kopím sevřeným v dlani. Každý z nich vypadal jako ztělesnění boha války. Hleděli vzhůru, na vrchol bílých schodů, mhouřili oči proti ostrému slunci.
Vysoko nad nimi, na samém okraji římsy z bělostného kamene, stála zpříma majestátní postava. Zlatá zbroj zářila v paprscích probouzejícího se slunce, tmavé žíně chocholu na její přilbici zběsile vlály ve větru, její silný, jasný hlas se rozléhal dvoranou a dál, až za palisády, do údolí, do světa. Volala po hrdosti, po odvaze a nebojácnosti. Volala po spravednosti, po smrti těch, kteří napadli bezbranné vesnice, kteří pálili, kradli a drancovali jejich zem, kteří znásilňovali a zabíjeli jejich druhy, přátele, rodiny. Volala po válce, po zbraních a po krvi.
Tasila meč, zvedla ho vysoko nad hlavu. Jeho tenká čepel se krátce zablyštěla, než klesla níž a zabodla se do vzduchu v prudkém pohybu. Směřovala k východu. Tam ležela nepřátelská země. Země, jejíž existence už neměla mít dlouhé trvání.
A vojáci volání odpovídali. Smrt a zkázu na nepřítele! Nechť se půda zabarví jejich krví, nechť ohně stráví jejich domovy! Tohle bude konec proradných sousedů, těch zákeřných hadů! Už příliš dlouho plivali poctivým lidem do tváří, příliš dlouho se smáli touze po míru! Chtěli válku, dostanou ji! Dostanou válku, jakou tento svět ještě neviděl. Brzy to budou oni, kdo bude pohřbívat své milované, kdo pozná bolest porážky, kdo do posledního muže, do poslední ženy i dítěte shoří na hranici spraveldnosti! Protože oni nejsou v právu. Na jejich straně bohové nestojí.
Tisíce párů těžkých bot zadupalo po dláždění. Zbroj rachotila. Drsné hlasy zpívaly pochodové písně. Armáda opouštěla brány města. Hnána hněvem, touhou po spravedlnosti, s nezlomným odhodláním kráčela vstříc nepříteli. Vstříc jistém vítězství.
Protože bohové této válce požehnali. Říše jejich ohavných sousedů padne, tak pravilo vědmino proroctví.

Přišlo léto, objalo kraj ve svém horkém, dusném náručí. Přišel podzim plný deště a bahna, zahalil svět v koloběh temných dní a temnějších nocí. Přišla zima, nejkrutější a nejdelší zima za poslední roky, v jejímž nelítostném mrazivém sevření skonalo mnoho mužů.
Přišla a odešla.
Ostrý jarní vítr uhánějící z hor v sobě ještě nesl její poslední stopy. Byl štiplavý, chladný. Proháněl se krajinou, divoký a nespoutaný. Nic mu nestálo v cestě - žádné ploty, žádné domy, žádné palisády. Narazil jen na spáleniště, z něhož ještě tu a tam stoupal střapatý obláček černého dýmu. Slunce se schovávalo za mraky. Stále ještě nenabralo dost síly, aby se jimi dokázalo prodrat. A tak byl sám.
Hrál si s horkým popelem, zvedal ho do výše, odhaloval půdu pod ním. Byla tmavá blátem a zaschlou krví, ale přesto si na některých místech dokázala zachovat svou původní barvu. Bílou jako čerstvý sníh.
Vítr se hnal dál. Zatočil se kolem čehosi vysokého. Bylo to schodiště, kdysi snad bělostné, teď však zčernalé sazemi. Jeho kameny byly oprýskané, praskaly a drolily se. Z jeho slávy a majestátu zbyl jen ubohý vybledlý stín. Na jeho vrcholku, na samém okraji římsy ze sněhobílého kamene se tyčilo jedno jediné, osamělé kopí. Výstraha každému, kdo by se kdy chtěl vzepřít. Připomínka jedné strašlivé války. Jeho hrot vyčníval z temene větrem ošlehané, šklebící se lebky.
Konečně se mraky odebraly na svou cestou nebeskou plání a slunce poprvé zazářilo nad krajinou. Dnes se však nemělo na čem zalesknout. Dnes pod jeho kotoučem nestály řady vojáků v naleštěných zbrojích, nikdo netasil meče, nikdo netřímal kopí. Žádný jasný hlas nekřičel proslovy o hrdosti a odvaze. Jen vítr se proháněl krajinou tam, kde ještě před rokem stála nádherná dvorana, a smutně šeptal o osudu armády, která ji s písněmi opustila a již se nevrátila.
Velká říše padla, jak předpovědělo proroctví.
 


Komentáře

1 Farah Farah | Web | 6. března 2016 v 13:02 | Reagovat

Wow, tak toto sa mi neskutočne páčilo :) Ja osobne milujem fantasy a som moc rada, že si si dala LOTR maratón a vďaka nemu vzniklo toto. Bolo to síce také kratšie, ale malo to presne takú dlĺžku, akú to potrebovalo. V tých slovách si vystihla všetko perfektne :) Naozaj sa ti podarilo opísať úžasnú atmosféru (milujem spôsob, akým formuluješ jednotlivé opisy, máš vážne talent) a celé ma to vtiahlo tak moc, že som cítila zimomriavky a pripadala si, akoby som to prežívala s nimi :) Nieslo sa to v takom tom vojnovom  a po-vojnovom, trochu záhadnom, trochu chladnom duchu a moc sa mi o páčilo :) Takže sa teším, keď niečo podobné napíšeš zas. Aj na ďalšie tvoje dielka :) (Ne)trpezlivo očakávam tú poviedku s Obi Wanom, lebo si ma na to moc navnadila, no chápem, že niekedy to proste nejde a človek potrebuje písať niečo iné, aby sa odreagoval. Presne takéto veci sú výborné na trénovanie a cibrenie písania. Vážne sa ti to moc vydarilo a teší ma, že tu takto skoro pribudlo niečo nové :)

2 Roxie Foxie Roxie Foxie | 14. března 2016 v 3:35 | Reagovat

K této povídce by se mělo dát menší varování - nečtěte poslouchajíc epické písně. Já k tomu poslouchala jistou nesmírně lyrickou písničku a celou dobu mi po zádech běhal mráz.
Už jsem tak něco tušila na začátku, když ten císař/král/vojevůdce odešel bez toho, aby si to doposlechl - z Percyho už tak nějak tuším, že proroctví by se měla doposlechnout celá, jinak se to celé zhroutí. Ale tady to bylo naprosto perfektní Lháří - krásně to plyne, člověk z toho má pocit detailu, i když je to prakticky celé v generalizaci, a je to prostě super. Nevím, jak se ti to povedlo, ale něco v tom mě přinutilo to přečíst jedním dechem, i když generalizace a já jsme nepřátelé na život a na smrt.
Opravdu, je to jednoduše skvělé. Chci toho víc, rozumíš Lháříku? VÍC. Chci vědět, kdo je ten vojevůdce v zlatý zbroji, chci vědět, jak se jmenuje jeho manželka, jestli s tím souhlasila, jestli neumřel na bojišti a ta propíchlá hlava není jeho syn, co převzal velení, jestli to táhl celé sám, nebo měl pomoc od nějaké další země, kde přesně se to odehrává, jestli je to tedy reálná země, co použili jako obléhací stroje...! Do prčic, docela ráda bych i věděla, jak se jmenuje ta země, na kterou vytáhli!
Je to jednoduše perfektní, Lháří. Opravdu, atmosféra je skvělá, psaní taky a prostě... perfektní. Tleskám, slyšíš? Tleskám!

3 Alexa Alexa | Web | 12. června 2016 v 13:58 | Reagovat

Máš profil na wattpadu? ^^

4 Slečna Lhářka Slečna Lhářka | Web | 12. června 2016 v 18:37 | Reagovat

[3]: Bohové, to nikdy! Wattpad je zhouba literární části internetu. Všechny svoje povídky zveřejňuji jen tady ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Writer by Shadowed-Midnight .:I Love Psychos:. Stamp by YinYangLammy Music helps me create OCs... by Riona-la-crevette No Respect by MegSyv I heart Blood stamp by the-emo-detective I Love Anime Stamp by LiMT-Art Books by Sesquipedalianistic Tea Lovers Stamp by Kelsi-sama Nightwish Support Stamp by Seiorai Music Stamp by Taylorinchains Stamp - Mirai Nikki 2 by Suxinn Attack On Titan Stamp: Rivaille/Levi X Hanji by wow1076 Death Parade Stamp by StampillaDiChocolat fullmetal alchemist stamp by tigernightmare Support The Sins Stamp by SweetheartedSadist Deadman Wonderland Logo Stamp by Mathyn Toto(L) by RethseArt


» Veřejně prohlašuji, že universia, v nichž se mé příběhy odehrávají, jsem nevytvořila já. DMWL, SNK i K a všechny ostatní světy patří jejich původním aurotům a já si je pouze, řekněme, půjčuji a nedělám si na ně žádný nárok.
» Na co si však nárok dělám, jsou originální (čili mnou vytvořené) postavy. Ty jsou mým výtvorem od začátku až do konce! Také děj všech příběhů je zcela z mé hlavy, pokud není uvedeno jinak, samozřejmě, tudíž i na něj si nárok dělám. Tím pádem očekávám, že se nic z toho neobjeví bez mého svolení jinde. Děkuji!~
» Ikonky používané v některých článcích - "155 icons bases -GUMI vocaloid" by Dementedscream

TRASH FOR:
» Clarke Griffin x Lexa
» Harper McIntyre x Zoe Monroe
» Bellamy Blake x Raven Reyes
» Amélie Lacroix x Lena Oxton
» Angela Ziegler x Fareeha Amari
» Levi x Hanji Zoe
» Jack O'neill x Samantha Carter
» Sherlock Holmes x Molly Hooper
» Geralt z Rivie x Yennefer z Vengenbergu