Jmenuje se Mikhail, má modré oči a krátké šedivé vlasy

8. června 2016 v 13:47 | Lhářka |  Lhářka se snaží pomáhat
Páni, za ty tři měsíce jsem úplně vypadla z psaní úvodů, takže to radši vezmu jen krátce.
Kašlala jsem na vás, já vím. Ani jsem se tu nezastavila, abych svoji nepřítomnost nějak omluvila, já vím. Nechodila jsem na vaše blogy, já vím. Zasloužila bych si pořádnou facku, já vím. A máte plné právo mi jednu vlepit, ale než to uděláte, vyslechněte si tohle: Tuhle pauzu jsem neplánovala, ale nemůžu říct, že bych jí litovala. Měla jsem čas zamyslet se na tím, kam abych blog v budoucnu ráda nasměrovala, kam bych ráda nasměrovala svoje psaní a kam bych ráda nasměrovala i sebe. A to, co bych chtěla, jaksi neodpovídá tomu, jak blog momentálně vypadá. Proto je nutná změna. To zní hrozně vážně viďte? Řeknu to jinak: zamyslela jsem se a došla jsem k závěru, že fanfikce nejsou přesně to, čemu bych se chtěla věnovat. Nezanevřela jsem na ně, to v žádném případě! Jen jsem si řekla, že se budu zase nějaký čas věnovat originální tvorbě. Originální příběh jsem nepsala možná... dva tři roky, tak uvidíme, jak mi to půjde a jak dlouho mi to vydrží. Doufám, že mi budete držet palce, přátelé. Ale dost kecání mimo téma! Pojďme na samotný článek.


Včera jsem se nudila. To není nic neobvyklého, já se vždycky začnu nudit hrozně snadno. Neobvyklé je to, že abych nudu zahnala, vrhla jsem se do blogového tagu Literatura. Něco takového v zájmu zachování vlastní příčetnosti často nedělám, protože v těchto temných končinách internetu plných mladých a nerozvinutých blogů na mě většinou nečeká nic pěkného.
Ne, že bych měla něco proti novorozeným blogům, to ne! Ani proti začínajícím pisálkům nemám zhola nic. Vždyť většina z nás tam dole na dně blogového světa s naprosto nepromyšlenými a klišé příběhy začínala také. Bývá to jen otázka času, než se vypíšete výš. A já se rozhodla pomoct všem, kteří přesně po tomhle touží, kteří chtějí své psaní posunout dál. Přesně tak, Lhářka se rozhodla radit mladší generaci! Začít smát se můžete za tři, dva, jedna... Ano, já vím, já jsem ta poslední osoba, která by měla komukoliv radit, vždyť moje psaní má stále tolik much, že by mrtvola v pokročilém stádiu rozkladu mohla závidět. Na druhou stranu, píšu už nějaký ten pátek, přečetla jsem spoustu knih a spoustu teoretických článků o psaní, z čehož usuzuji, že aspoň z čistě teoretického hlediska vím, oč jde. Snad. Přinejhorším mi můžete poslat virtuální kopanec.
Toliko k dlouhému a zbytečnému úvodu! Vzhůru přimo k věci!

Popis postavy je jedna z nejsubjektivnějších věcí v celém psacím procesu. Někdo má rád dlouhé, detailní popisy, někomu stačí ke štěstí znát jméno a pohlaví hlavní postavy. Znám lidi z obou těchto skupin. Upřímně, já patří spíš mezi odpůrce dlouhých popisů - proto jsem měla tak velký problém se čtením Eragona, jehož autor se očividně v popisech naprosto vyžívá, a naopak jsem si velmi užila Johannese Cabala - Nekromanta, kde jsme se za celou knihu o hlavním hrdinovi dozvěděli jen to, že je bledý, světlovlasý a obléká se jako funebrák, ale jistě existují lidé, kteří to mají přesně naopak. Tak už to na světě chodí. Jsem však hluboce přesvědčená, že existuje jedna věc, na které se zastánci i odpůrci popisů bez problémů shodnou: špatné popisy jsou zlo. Špatné popisy nemá nikdo rád. Nikdo.
Jak vůbec vypadá to, co si představuji pod pojmem "Špatný popis"? Špatný popis je něco, na co na blozích začínajících pisálků narážím v jednom kuse. V každém takovém popisu se na sto procent dozvíte následující: pohlaví postavy, barvu očí, účes a barvu vlasů a občas, pokud je autor obzvlášť sdílný, nám poví i co má postava právě na sobě. Tak si já představuji špatný popis. Uveďme si krátký příklad.

"V místnosti stál vysoký muž, měl prošedivělé vlasy a modré oči. Oblečený byl v černé kožené bundě, černém tričku a maskáčích."

Teď vám položím otázku: Když potkáte někoho nového, opravdu si jako první všimnete právě těchto věcí? Opravdu? Já totiž ne. Není to tak dávno, co jsem ve vlaku potkala velmi zajímavou osobu, se kterou jsem se posléze dala do řeči. Myslíte, že první, čeho jsem si na ní všimla, byla barva očí? Nebo barva vlasů? Upřímně, hned poté, co jsem vzala na vědomí pohlaví oné osoby, mě první zaujal keltský kříž, který jí visel na krku. Potom jsem si všimla, že má hezký úsměv a že je očividně dost nervózní. Samozřejmě jsem postřehla, že ona osoba je světlovlasá, ale v tu chvíli jsem tomu opravdu nevěnovala pozornost. Víte proč? Protože na té osobě byly jisté specifické věci, které mě zkrátka upoutaly víc než barva vlasů.
A tak by to mělo být i v popisu literárního hrdiny. Když váš hrdina potká jiného hrdinu, zamyslete se nad tím, jak ona nová postava vypadá. Má nějaké charakteristické rysy? Kulhá? Má jizvu na levé čelisti? Odstáté uši? Útlá ramena? Je oplácaná? Pihovatá? Upravená? Neupravená? Pokládejte si otázky, to nikdy neuškodí.
Proč si takové otázky pokládat? Protože při prvním představení postavy není ani tak důležité poukázat na to, jak postava vypadá, ale spíš na to, jak postava působí. Je totiž sice hezké vědět, že postava je žena/muž, že je zrzavá/blond/bruneta/whatever, ale o ní samotné vám to nic neřekne. Z barvy očí se nedozvíte, zda postava působí nepřátelsky, zda je to metloš jako kláda nebo jestli působí jako veverka na kofeinu. A proč? Protože, zcela logicky, takové věci se z barvy očí prostě vyčíst nedají. Je to škoda, ale je to tak. A netvrďte mi, že všechno, co si prvního setkání s někým novým odnášíte, je barva jeho vlasů. Každý člověk v zanechá nějaký první dojem, něco, podle čeho o něm často smýšlíme i nadále. Špatný první dojem je průšvih. Dobrý první dojem je skvělá věc. Tak ať vaše nová postava vůbec nějaký dojem zanechá!
A právě k zanechání prvního dojmu je třeba zmínit se čtenářovi i o něčem jiném než barvě vlasů nebo očí. Nemusíte na místě postavu popsat od hlavy k patě včetně velikosti boty. Stačí, když zmíníte to, co považujete za nejdůležitější. Vždyť na to, že postava má za pravým uchem mateřské znaménko ve tvaru letícího ptáka můžete klidně poukázat později. Není-li to pro příběh nezbytně nutné.
Jak tedy dle Lhářčina názoru na popis? Ze všecho nejdřív se soustřeďte na působení vaší postavy, na věci, které na svém vzhledu může ovlivnit, protože to o postavě zkrátka řekne mnohem víc, než její modré oči. Popisujte oblékání postavy - jestli je její tričko pomačkané nebo jestli je perfektně upravená. Popisujte její pohyby - jestli v mluvě živě gestikuluje, jestli chodí s důstojností královny nebo jestli se třeba hrbí. Zkuste se soustředit i na zajímavé detaily - nosí postava brýle? Má nějakou věc, kterou nikdy neodkládá? Čouhá jí ze zadní kapsy propiska? Má kruhy pod očima nebo čokoládu v koutku úst?
Vy se ve své hlavě postavu nějakým způsobem představujete. Tyhle detaily mohou čtenáři pomoci představit si ji podobně.
Pojďme si znovu dát příklad:

"Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Stál k ní zády, ruce zabořené hluboko v kapsách, široká ramena napjatá, jako by nesla tíhu celého světa. V tom postoji bylo něco tak povědomého, že ještě než se k ní otočil čelem a ona uviděla tu hrubou, jizvami posetou tvář, věděla, kdo před ní stojí. Zešedivěl, přibyly mu vrásky a vypadal, jako by prošel peklem a zpět, ale přesto to stále byl on."

Tady jsme se sice nedozvěděli, že onen muž má modré oči nebo že je oblečený do kožené bundy a maskáčů, zato víme, že je to chlap s hrubými rysy a větším množstvím jizev. Dozvídáme se také, že ho hlavní postava zná z minulosti a že ho nejspíš delší dobu neviděla, protože ji překvapilo, že zešedivěl. Také můžeme předpokládat, že ti dva se znali dobře, když ho poznala tak snadno. A to je velký rozdíl, nemám pravdu?
Že vám popis nejde hned na poprvé? Že zní křečovitě a jaksi neuměle? Nevadí, přátelé, nevadí. Smažte ho a zkuste to znovu. A pak zase znovu. A když to ani pak nebude dle vašeho názoru dobré, zkuste to jinak. O tom je celé psaní - o experimentování, o zkoušení nových věcí a hlavně o spoustě cviku. Když to nejde hned, půjde to třeba za měsíc nebo dva. Nebo tři. Nesmíte se vzdát, to je hlavní.

Dobrá, uvědomuji si, že ohledně popisu vyvstává mnohem více otázek a problémů, než kolika jsem se tady věnovala, ale víte co? O těch můžu napsat příště. Pokud mě neukamenujete za (ne)kvalitu tohoto článku. Mějte, prosím, slitování, radit ostatním se snažím poprvé,
Vaše pořádně nervózní Lhářka
 


Komentáře

1 tiffanyhepburn tiffanyhepburn | 14. června 2016 v 15:51 | Reagovat

Ani nevieš ako ma tvoj komentár potešil, toto je presne ten čas, kedy si poviem, že písanie má zmysel a dokáže ma to neskutočne nakopnúť! :)

2 Aduš Aduš | E-mail | Web | 25. června 2016 v 11:39 | Reagovat

Myslím, že vůbec nemá cenu být za tento článek nervózní, vzhledem k tomu, že je úplně skvělý a vážně nápomocný! Já musím uznat, že mě polila studená voda při příkladu špatného popisu, protože jsem opravdu druh toho člověka, co začne popisovat oblečení a možná, když mám dobrý (haha) den objeví se tam i ty oči. D'oh! I když postupem času začínám zvolna přecházet do správného popisování, sem tam mi přece jen ujede ruka a tvůj návod mi doslova otevřel oči. Ani jsem si neuvědomovala, že něco takového dělám! :D Každopádně si velmi vážím tvých rad a snad se mi podaří vyvléknout se z té kazajky přebytečného popisování :D

3 Slečna Lhářka Slečna Lhářka | Web | 26. června 2016 v 11:03 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že ti ten můj nadšený výkřik posloužil jako motivace :)

[2]: Tobě ten článek opravdu přijde dobrý? Páni, děkuju mnohokrát! *vítězný tanec* Já z něj měla tak špatný pocit, že jsem dokonce uvažovala o jeho smazání...
Já se taky musím při psaní hodně hlídat, aby byl můj popis nápaditější než tohle obvyklé oči-vlasy-pohlaví trio, z toho si nic nedělej. Všichni jsme si touhle fází prošli a teď, když už si uvědomuješ, že to není úplně to pravé ořechové, je jen otázkou času než se tvé popisy začnou vyvíjet a zlepšovat.
A ještě jednou moc děkuju za komentář i za to, že se ti tenhle můj kec líbil. Jsem hrozně ráda, že ti pomohl :)

4 SergiooA SergiooA | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:59 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

5 ZdenekP ZdenekP | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:18 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na liars-world.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Writer by Shadowed-Midnight .:I Love Psychos:. Stamp by YinYangLammy Music helps me create OCs... by Riona-la-crevette No Respect by MegSyv I heart Blood stamp by the-emo-detective I Love Anime Stamp by LiMT-Art Books by Sesquipedalianistic Tea Lovers Stamp by Kelsi-sama Nightwish Support Stamp by Seiorai Music Stamp by Taylorinchains Stamp - Mirai Nikki 2 by Suxinn Attack On Titan Stamp: Rivaille/Levi X Hanji by wow1076 Death Parade Stamp by StampillaDiChocolat fullmetal alchemist stamp by tigernightmare Support The Sins Stamp by SweetheartedSadist Deadman Wonderland Logo Stamp by Mathyn Toto(L) by RethseArt


» Veřejně prohlašuji, že universia, v nichž se mé příběhy odehrávají, jsem nevytvořila já. DMWL, SNK i K a všechny ostatní světy patří jejich původním aurotům a já si je pouze, řekněme, půjčuji a nedělám si na ně žádný nárok.
» Na co si však nárok dělám, jsou originální (čili mnou vytvořené) postavy. Ty jsou mým výtvorem od začátku až do konce! Také děj všech příběhů je zcela z mé hlavy, pokud není uvedeno jinak, samozřejmě, tudíž i na něj si nárok dělám. Tím pádem očekávám, že se nic z toho neobjeví bez mého svolení jinde. Děkuji!~
» Ikonky používané v některých článcích - "155 icons bases -GUMI vocaloid" by Dementedscream

TRASH FOR:
» Clarke Griffin x Lexa
» Harper McIntyre x Zoe Monroe
» Bellamy Blake x Raven Reyes
» Amélie Lacroix x Lena Oxton
» Angela Ziegler x Fareeha Amari
» Levi x Hanji Zoe
» Jack O'neill x Samantha Carter
» Sherlock Holmes x Molly Hooper
» Geralt z Rivie x Yennefer z Vengenbergu